Nevěřím ničemu, co říkají politici, ekonomové a nejrůznější prognostici o budoucnosti (o médiích řeč nebude, to je jiná kapitola); nevěřím dokonce ani tomu, co titíž říkají o minulosti. A hlavně už vůbec nevěřím tomu, když začnou své vize o budoucnosti dokládat „fakty“ z minulosti. „Fakty“, která mají s minulostí již jen pramálo společného, neboť je do nich promítnuta dnešní zkušenost, jinak řečeno „po bitvě je každý generálem“.
Budoucnost – představte si, že si děláte v kuchyni drink či koktejl, pár kostek ledu vám upadne na podlahu a vy při sbírání jednu přehlédnete. Co zde asi naleznete za 1 hodinu? Pokud je teplo, led roztaje. Pravděpodobně, pokud dříve někdo nepřijde a led nesebere a nehodí do dřezu. Mohla by tam být tedy loužička vody. Pokud ji opět někdo jiný dříve neutře. A jaký bude mít ta loužička tvar? Také do ní mohl někdo jiný šlápnout. Třeba dítě, přiběhlo z venku pro nějakou dobrotu, nepřezulo se a teď je kuchyně zralá na vytírání.
Minulost – představte si, že přijdete do kuchyně a na podlaze uvidíte loužičku. Napadne vás nejspíše, že zde někdo rozlil vodu. A nemohlo onu loužičku „vyrobit“ štěňátko nebo koťátko, ať už vaše či od sousedů, co si zapůjčilo a přineslo dítě? A co možnost, že zde roztála kostička ledu?
Ať žijeme v jakékoliv společnosti, v době míru jde jednotlivci primárně o jeho přežití v souvislosti s přežitím jeho rodiny, následně o přežití jeho kmene (přátel), pak jeho národa a nakonec druhu.
Jistě je možné namítnout, že dějiny dokládají řadu příkladů nasazení vlastního života a dokonce jeho oběti za život jiného člověka či ve jménu vyšších ideálů. Zaplať Bůh za tyto výjimečné dary, jak kvalitou, tak ovšem i ojedinělostí. Primárně, v běžném, každodenním životě, se rozhodujeme na základě uvedených priorit. Nejsme však zvyklí, neumíme vyhodnocovat zpětně svá minulá rozhodnutí s ohledem na realitu, která je již také minulostí. Bohužel jsme se naučili, ke své veliké škodě, vyhodnocovat minulost pouze při pohledu z dneška zpět a jako projekci do budoucnosti. Nerozhodujeme se na základě naplnění očekávání předvčerejších rozhodnutí v průběhu včerejška.
Politici, i ti sebeslušnější, nemohou nikdy splnit své sliby. Nikdo nemůže vědět, co bude za rok, měsíc, zítra, .. ani co bude za minutu. Existují jen různé pravděpodobnosti, jejichž dopředná účinnost se vzdáleností na časové ose od TEĎ velmi rychle klesá. Proč bych si měl vůbec myslet, že někdo jiný, cizí, nikoliv z mé rodiny, event. přátel, to bude se mnou myslet dobře, že povýší můj zájem nad svůj, že rozhodnutí vedoucí ke zlepšení mého života učiní kvalifikovaněji a lépe než já sám?
Buďme ovšem solidární, s těmi, kdo jsou na tom hůře, než my. A míru solidarity si vždy určujme sami, na základě naší úvahy a na našich možnostech. Nenechávejme si vnutit pocit viny někým jiným, pokud právě tady a právě teď někomu či něčemu nepomůžeme. Rozhodujme se sami, s tím, že za svá rozhodnutí neseme také plnou zodpovědnost. To je cesta vedoucí k tomu, abychom v budoucnosti svých rozhodnutí nelitovali, i když se někdy mohou důsledky zdát na první pohled ne plně uspokojivými. Buďme trpěliví a důsledky SVÝCH rozhodnutí přijímejme s pokorou.
Krásný den přeje Petr
Prameny:
B. Hellinger - Skrytá symetrie lásky,
N. N. Taleb - Černá labuť,
D. van Kampenhout - Obrazy duše
