Stromy 1 - Domov našeho Bytí

Než budete číst dále, udělejte si prosím chvilku pohody a zavzpomínejte nejprve na svá setkávání se stromy v dětství. Jak jste po nich lezli za jablky či třešněmi, jak jste jezdili s rodiči či kamarády na víkendy do chatky či srubu v lese, dělali si ohýnek ze suchých větví stromů, jezdili po rybníku či řece v dřevěné loďce, ve stínu nakloněných stromů ...

Možná si nyní uvědomíte, že jako dítě jste se se stromy setkávali mnohem častěji a důvěrněji, než nyní. Že Vám bylo přirozené se stromů dotýkat, hrát si s- a za- nimi na schovávanou, běhat mezi nimi, zkrátka, že jste se v lese, mezi stromy vlastně odjakživa cítili dobře.

Možná jste měli nějaký svůj konkrétní oblíbený strom, ať na skalce, u vody, či samotáře na loučce nebo kopci, kde jste ve chvílích odpočinku snili své dětské a později již k dospělosti směřující sny.

Možná jste jako dítě měli to velké štěstí a nějaký strom si zasadili či dokonce vypěstovali ze semínka, a ten strom rostl s Vámi, byť o něco rychleji, a dnes je z něj Váš velký mlčenlivý přítel.

A možná jste toto vše již zapomněli, dospěli jste a dávno se odstěhovali za prací či láskou; bydlíte ve městě a do lesa, mezi svobodné stromy, se dostanete spíše výjimečně - na houby, na kole či na lyžích. A už nikoli, jako děti, jen si hrát a radovat se. Spíše se věnovat nějaké jiné činnosti a stromy mít pouze jako kulisy. 

Není to škoda? Vždyť ani tzv. zdravý rozum, ta "dospělácká zodpovědnost", nemusí a neměly by být překážkou tomu, jak naplňovat své srdce bezdůvodnou, nepodmínečnou radostí a spokojenosti. Zvláště pak, máte-li děti ...

Já se před pár lety vrátil k bezstarostnému toulání, lezení a odpočívání mezi-, na- a pod- stromy. Můj vztah se stromy je oboustranný, je to úžasná směna energií.

A právě o energii stromů bude pokračování Stromy 2 :)

Tři králové

Mt 2.1-2 Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“

Dobrat se pravdy, jak to tehdy doopravdy bylo, se již nelze. Z pohledu věčnosti (2 000 let zpět vzhledem k délce lidského života lze chápat jako věčnost) to není ani důležité.

    Albrecht Dürer, Klanění tří králů, olej na plátně, 98×111 cm, 1504, Galleria degli Uffizi, Florencie

Nicméně zůstává obraz několika lidí vědoucích, ať mágů či mudrců, ale pravděpodobně nikoli králů, kteří na základě nebeských a dalších znamení přišli přivítat sotva narozeného Ježíše a donesli mu dary. Ani o darech nevíme prokazatelně nic konkrétního, je ovšem možné, že to skutečně byly zlato, kadidlo a myrha.

Dar symbolů tehdy známých skupenství hmoty by byl skutečně zajímavý. Připusťme jako hypotézu a opusťme tradiční výklad (předání vlády nad tímto světem). Co když mu symboly hmoty měly také ukázat jeho omezené možnosti, dané fyzickým tělem, gravitací a dualitou? Že zázraky bude muset projevit ve hmotě tak, aby byly lidem poznatelné?

Ježíš tak byl obdarován-neobdarován, neboť dar, který obdržel, stal se současně velkým břemenem. Nikdo, ani on, ani kdokoliv jiný, nemohl předvídat, jak se zázraky, projevenými ve hmotě, lidé a instituce tvořené lidmi naloží. A tak se stalo.

V současnosti je svátek Tří králů v západním světě naplněn zcela novým obsahem. Např. v Česku se již řadu let koná sbírka, kterou organizuje Charita ČR. Dobrovolní koledníci, představující Tři krále, chodí od domu k domu, na zárubeň dveří "svěcenou" křídou napíší zkratku požehnání "Christus mansionem benedicat" (Kristus ať obydlí žehná) a sbírají finanční dary. Pro provoz azylových domů, na vzdělání dětí v Africe apod.

To dává smysl a všem koledníkům patří veliký dík.