Přechodový rituál Firewalking

Firewalking je rituál starý min. několik tisíc let, rozšířený po celém světě a používaný v rámci většiny náboženství. Cílem byl duchovní přerod (např. budhisté), či prokázání odvahy (např. Vikingové). Moderní Firewalking již nemá náboženský význam a může být jedním z mnoha přechodových rituálů na cestě osobního růstu. Používá ho při své práci i špičkový světový kouč a mentor Anthony Robbins. S jeho pomocí dokazuje odvahu, sílu soustředění se a schopnost překonávat strach.

Citace Jana Bílého (http://www.konstelace.info/prechodove-ritualy.html):
"Přechodové rituály ("rites de passage" - Arnold van Gennep, ang. rites of passage) jsou rituály, které provázejí přechod jednotlivce nebo celé skupiny lidí z jednoho společenského stadia do jiného. Francouzský antropolog van Gennep si na začátku 20. století povšiml, že především v před-industriálních společnostech jsou tyto rituály pro chod společnosti i pro duševní vývoj jednotlivce velice důležité."

Jsou pouze dva přechodové rituály, kterými projdou bez výjimky všichni lidé - Zrození a Smrt. Většina lidí projde přechodovým rituálem Ukončení vzdělání, Sňatek či Partnerství a Úmrtí rodičů; První menses a Porod jsou pak přechodové rituály dívek a žen. Na chlapce a mladé muže, jak se zdá, je poněkud zapomenuto - žádný biologicky podmíněný přechodový rituál, na rozdíl od žen, je nečeká. Alespoň v současné, tzv. vyspělé západní společnosti.

Firewalking je přechodovým rituálem, který je možné opakovat v různých etapách vývoje. Staré, nepotřebné, odžité projde očistným procesem spálení a vstup do nového je proveden nejen symbolicky, ale fakticky přechodem po žhavých uhlících, pozůstatku to ohně, vyživeného tím starým a odžitým.

Firewalking je skutečným rituálem, kdy je zcela nezbytné vytvořit bezpečné prostředí pro všechny účastníky. Dochází zde k přímému kontaktu s neuvěřitelně silnou energií ohně - jednoho ze základních živlů, a k přímému propojení se Zdrojem (tím Větším, co nás přesahuje). K obřadu je tedy nezbytné přistoupit s patřičnou úctou a pokorou.

V neděli 23. listopadu 2014 kolem 20:30 hod jsem po žhavých uhlících poprvé přešel i já. Děkuji.

První krok

Je 17. listopadu 2014 večer, 25 let od několika vypjatých hodin, kdy lidé byli mláceni lidmi na příkaz lidí. Připomíná vám to něco? Mně ano - válku. S tím rozdílem, že ve válce se rovnou zabíjí.

První skupina, ti mlácení, ti měli velkou vizi a pravděpodobně strach z těch s obušky a vodními děly.
Druhá, ti co mlátili, ti měli strach z vize těch prvních a moci těch třetích.
Třetí, ti co dali rozkaz k mlácení, ti měli strach ze všeho.
Všichni měli rodiny, děti, přátele, sympatizanty ...

Na stranu první skupiny se rychle přiklonila většina národa. Lidé cítili, i když neviděli onu vizi a tak došlo k pokojnému převratu, tzv. Sametové revoluci. Od nesvobodné totality ke svobodné demokracii.

Tehdy ten první a nezbytný krok, od vnější nesvobody ke vnější svobodě udělala za celý národ, resp. dva národy, relativně malá skupinka lidí. První krok od vnitřní nesvobody ke vnitřní svobodě musí však učinit každý člověk sám.

Z médií, sociálních sítí, tisku apod. mám bohužel pocit, že tento první krok většina Čechů a Slováků za celých 25 let dosud neučinila. Ba co hůře, většina lidí asi ani netuší, že tento první krok je naprosto nezbytný pro to, aby mohly následovat kroky další, a že ho bezpodmínečně musí učinit každý sám.

Jak si vysvětlit neustále stěžování na poměry, korupci, politiky, životní prostředí apod., tj. vnější podmínky? Tak, že mnoho lidí si dobrovolně nesvobodu dosud nese ve svém srdci a totalitě podřizuje svoji mysl. A v tomto duchu vychovávají i své děti.

Jsem optimista. Věřím, že ti, kteří se narodili před 25 a méně lety, mají a priori mysl svobodnou, nezotročenou, a že bez ohledu na výchovu a rigidní školský systém uvnitř svobodní zůstanou.

Zeidler's elysium

Rychle jsme přivykli tomu, že skoro VŠECHNY odpovědi na své otázky nalezneme na Internetu. Tedy alespoň na otázky hmotné povahy. Jsou však oblasti, o kterých se na Internetu nedozvíte nic, nebo jen velmi málo. Mezi ně patří nepsaná historie, či snad přesněji magie krajiny.

Jedním z mnoha magických míst Českosaského Švýcarska, které na mapách nenaleznete a ani Internet Vám moc nepomůže, je Zeidler's elysium. Nelze jednoznačně přeložit, nejspíše "místo Zeidlerova spočinutí".

V chaosu temně zelených roklí, lemovaných bílými skalami, došlo kdysi k velkému skalnímu řícení. Na dně rokle vznikla tak několik desítek metrů dlouhá jeskyně s malým potůčkem, dva z mohutných bloků se do sebe zaklínily a vytvořily skalní bránu. Nejen tesaný nápis Zeidler's elysium, ale také přitesané balvany, trámové kapsy zde i v okolí pro krovy a zřejmě dřevěné plošiny s žebříky svědčí o aktivní přítomnosti dřívějších usedlíků.

Již ze školy, ale i později z literatury jsem kdysi nabyl přesvědčení, že dřívější život, zvláště v pohraničních lesích a skalách, byl tak tvrdý, že lidé se chovali velmi pragmaticky. Že neměli čas ani energii na užívání krásy, že šlo v zásadě pouze o přežití. Poslední léta, jak nacházím další a další stopy po starousedlících, mě dovedla k opačnému přesvědčení, tj. že lidé mnohem více souzněli s krajinou, ve které žili. Že dokázali vnímat její krásu i při práci, při zajišťování živobytí pro sebe a své rodiny.

Na hmotné úrovni potřebuje lidské tělo pití a jídlo, transformuje energii v nich ukrytou na použitelnou pro veškeré vegetativní funkce. Ovšem pro duchovní růst je třeba zvládnout umění vnímání krásy. Umění a krása. Krásy je všude okolo nás nekonečné množství, jen je třeba ji umět vnímat. Vidět a přijmout.

Je na každém, jak naplňuje svůj vyměřený čas. Jednou z mnoha možností je vydat se alespoň občas do krajiny, vnímat její krásu, nacházet magická místa a takto růst. A stejnému učit své děti :)

Přeji pohodové toulání krajinou.