pondělí 4. dubna 2022

 NÁ-ZNAK A NÁ-ZOR

Zatímco náznak vyjadřuje spíše přijaté kvantum informace, názor pak působí opačným směrem. A někde mezi nimi proběhne zpracování a vyhodnocení. Automatika velmi podobná autopilotu.

Už od nejútlejšího dětství jsou lidské bytosti zpracovávány výchovou do tohoto modelu.

Slyšíš: "Dívej se kolem sebe, poslouchej ostatní, co říkají ... nejsi na pustém ostrově, musíš s lidmi vycházet ... jaký máš na to názor, co si o tom myslíš ... přece musíš mít nějaký názor!" Etc.


Nechat náznaky kolem sebe plynout a nemít názor, to je podezřelé. Vlastně se to do dnešního, tvrdými konturami konfliktů a omezování svobod vůbec nehodí. Lidé potřebují znát tvůj názor, protože pokus nejsi s nimi, jsi proti nim! 

Autopilot zpracovávání informací může být dobrý sluha v boji o přežití. Všechna zvířátka ho mají a používají. 

Pro člověka pak může být velmi špatným pánem pro šťastný a spokojený život.

sobota 7. září 2019

Den za obnovu lesů?

Na blížící se "Den za obnovu lesů" lze nahlížet z mnoha stran. Níže naleznete čtyři pohledy, které Vám mohou pomoci v rozhodování, zda se do akce zapojit či nikoli.

1. Pohled globální

Přírodě je naprosto lhostejné, zda tady či onde bude les, město nebo poušť. A zrovna tak je jí jedno, jestli bude její součástí člověk. Přestaňme si konečně nalhávat, že chráníme přírodu!

K přežití člověk potřebuje vyhovující životní prostředí. To by měl chránit a nikoli ničit, jak se mu často daří. A součástí vyhovujícího životního prostřední jsou lesy. Lesy zdravé, vitální, čistící a kyslíkem obohacující vzduch, lokálně regulující klima, zadržující vodu apod. Otázkou je, zda takový les dokáže vytvořit člověk. Historická zkušenost ukazuje, že nikoli.

2. Pohled celospolečenský

PR. Dvě takřka magická písmena jako symbol současnosti. Přetváří a mažou hranici mezi realitou a virtuální realitou. Mezi skutečností a jejím převráceným či pokrouceným obrazem.

"Jak nejlépe vylepšit image na místě přešlapující vlády, než nějakou akcí, apelem na celospolečensky citlivé téma? Nebo spojit hned několik takových témat dohromady? Globální oteplování, sucho, kůrovcová kalamita. To přece musí oslovit každého! Zvláště ty uvědomělejší a odpovědnější, co chodí poslední rok remcat do ulic s voláním po jakési demokracii. Ti si přijdou s dětmi zasadit pár stromků a třeba přijdou i na jiné myšlenky. V každém případě si připíšeme kladné body!"


3. Pohled chemicko-fyzikální

Počátky umělé, nevyvážené druhové skladby lesů na území dnešní ČR se datují již do středověku, kdy docházelo ke skutečně masivnímu odlesňování krajiny (stavební materiál, výroba dřevěného uhlí, dehtu, potaše apod.). Mizející zdroje dřeva bylo třeba nahrazovat, jako nejvhodnější adept se ukázal smrk ztepilý (později také ze S. Ameriky dovezená borovice vejmutovka). Z dnešního pohledu lze konstatovat, že min. 200, spíše 300 a více let je na stále větší rozloze, na stejných lokalitách vysazována stejná dřevina, a tou je smrk.

Opadem u smrku je kyselé jehličí, které celá staletí na stejném místě okyseluje půdu. Vsakující se dešťová voda se z PH neutrální tak stává kyselou a reaguje se zásaditými látkami v půdě. Doslova je vymývá. Absencí dřevin se zásaditým opadem (např. listí buku, lípy, javoru a dalších) nejsou tyto zásadité látky doplňovány a je jich na zmíněných lokalitách v půdě fatální nedostatek. Smrkové monokultury, na historicky stejných stanovištích, jsou tak stále oslabenější, a stávají se snadným soustem např. pro lýkožrouta smrkového. Bude-li na zmíněné plochy opět vysazen les, i smíšený, kde ovšem bude dominovat smrk a nebudou významně (většinově) zastoupeny listnaté dřeviny se zásaditým opadem, vyroste místo zdravého a vitálního lesa opět jen množina neduživých stromů a historie se bude opakovat.


4. Pohled environmentální

Les není pouze území hustě porostlé stromy. Je to úžasný, dosud málo prozkoumaný a pochopený ekosystém, tvořený, krom podloží, viditelnými (stromy, zvěř apod.) a neviditelnými (kořenový systém, podhoubí apod.) částmi.

Přirozený (nehospodářský) les je gigantickou komunikující sítí, ne nepodobnou neuronové síti se synapsemi v lidskému mozku. Organizmy mezi sebou sdílejí informace, živiny a dokonce si dokáží i pomáhat. Naopak umělý, lidskou rukou vysazený les ze semen bůhví odkud velkou část popsaných vlastností ztrácí. Je to takový "dětský domov" stromových sirotků, kteří živoří daleko od matky a sourozenců. V půdě, postrádající díky výše popsanému překyselení dostatek zásaditých látek. Pro dokreslení jejich neradostného života - stromy jsou z ekonomických důvodů káceny, přepočteno na délku lidského života, ve věku teenagerů.



Vážně si myslíte, nebo doufáte, že ministerstvo zemědělství, které počátkem srpna t. r. posvětilo trávení hrabošů plošně rozhozeným jedem (po masivní vlně kritiky rozhodnutí po týdnu dočasně pozastavilo), či které podporuje velkoplošné používání zdraví ohrožujících pesticidů to s Vámi myslí dobře? Že vládně-koaliční kormidelník otočil najednou plavidlo o 180° a chce a bude dělat vše pro záchranu a obnovu české krajiny?

Rozhodnutí je pouze na Vás.

Autor se profesionálně zabývá vyhledáváním a likvidací invazních a nepůvodních druhů (zvláště netýkavky žláznaté a borovice vejmutovky) na územích CHKO Lužické hory, Labské pískovce a NP České Švýcarsko. Denně tráví mnoho hodin v krajině, kde nejen pracuje, ale i naslouchá a učí se.

úterý 21. února 2017

Zamyšlení u vývratu

Člověk nežije v přírodě, neb je součástí přírody. Člověk žije ve vztahu k přírodě (která je mj. tvořena i všemi lidmi).

Podobně stromy. I ony jsou součástí přírody a jejich život je utkán ze vztahů k okolí. Jak bezprostřednímu, tj. dalším stromům svého i jiných druhů, půdě, vláze, houbám, hmyzu apod., tak širšímu, např. větru, slunci a zeměpisné šířce.

Člověk i strom žijí ve vztazích a vztahy je jak zpětně, tak dopředně utvářen jejich život.

Strom je na rozdíl od člověka klidný patron. Stojí celý život na místě, kde kdysi vyklíčil a vyrostl, dokud nepadne stářím, vichřicí, požárem či rukou člověka. Jeho okolí se mění jen skutečně zvolna, pomalu a vztahy s tímto okolím jsou tedy stabilní a dlouhodobé.

A to je právě jedna z vlastností, která přelétavého, nepokojného a stále cosi hledajícího člověka na stromech tak přitahuje. Ten klid, ta jistota a stabilita. Co je ostatně nějakých 80 či 100 let života člověka proti 500 až několika tisícům létům života stromu!


Řada lidí má snové či vědomé prožitky mentálního propojení se stromy. Není divu, když z pohledu člověka (a pohledu vzhůru) jsou stromům přiřazovány atributy jako věčnost, jistota, klid, stabilita, neměnnost ...

V dnešní překotné a klopotné době představuje věnování části pozornosti stromům dobrou možnost kultivace vztahů pro každého, alespoň trochu empatického člověka.

pondělí 30. ledna 2017

Proč se cítíme v lese dobře?

Stromy během dne produkují kyslík, filtrují vzduch od prachových částic a zvlhčují ho - nám se pak v lese dobře dýchá. To ví přece každé dítě? Neví, dokonce to neví ani mnoho dospělých. To ale nechme nyní stranou. 

Stromy žijí v mnohem, mnohem pomalejším rytmu, než člověk či zvířata. A člověk, zvláště je-li v neustálém spěchu a stresu (práce, partner/-ka, děti, škola, zdraví ... minulost, budoucnost apod.) se pobytem v lese zpomalí. Doslova začne podléhat pomalejšímu rytmu, hlava se začne čistit, prohloubí se dech ... a člověk se mnohem více ocitá v (ne)vědomé přítomnosti Tady a Teď. Samozřejmě, běžec či šílený biker se sluchátky na uších bude mít užitek jen z čistšího lesního vzduchu, nic ho v lese nezpomalí - ani v hlavě, ani v nohách!

V lese se člověk cítí dobře ještě z jiných důvodů. Snad těmi nejvýraznějšími jsou pocity sounáležitosti, soucitu a pomoci, které lesem prostupují. Stromy nemají ego, a tak na rozdíl od lidí nezapomněly nic ze základních instinktů přežití a v rámci jednoho druhu si pomáhají. Jednoho druhu? Ano, rozdíl mezi smrkem a břízou je podobně veliký jako mezi člověkem a psem či kočkou. Mezidruhově si tedy nepomáhají, ale ani si cíleně neškodí.



Ale jak to s tou pomocí u stromů vlastně je? Jeden příklad za všechny. V  lese propustí vzrostlé stromy pod sebe jen 1-2% slunečního svitu, potřebného pro fotosyntézu. Z toho by malé semenáčky nevyžily a tak je ti velikáni - rodiče - přikrmují přímými srůsty kořenů a přes síť podhoubí svými přebytky cukrové šťávy. A teprve až některý z velikánů padne a slunce vzniklou "dírou" ozáří i přízemí, začnou se semenáčky rychle vytahovat vzhůru. V rámci jednoho druhu i v nejtěsnější blízkosti, stejným tempem, společně. Tak to ovšem plně funguje pouze v přírodním (tj. hospodářsky nevyužívaném) lese.

Stromy komunikují, cítí a možná i přemýšlejí. Jednotlivé stromy nemají žádnou strukturu podobnou lidskému mozku, ale les, propojený srůsty kořenů a neuvěřitelně hustou sítí podhoubí, už neuronovou síť se synapsemi velmi připomíná. A tak je (přírodní) les jakýmsi superorganismem, o němž doposud víme jen velmi málo.

Ale víme alespoň to, že klidným pobytem v lese (procházka apod.) se čistí celý lidský organismus, mnohé starosti odcházejí a často, máme-li otevřenou mysl, přicházejí nápady. Třeba jak vyřešit nějaký "neřešitelný" problém :) 

úterý 13. září 2016

SEBEOBVIŇOVÁNÍ

"Ti hajzli, vždyť nemají žádné svědomí! Kradou bez skrupulí a jak dobře se jim daří!"

Vcelku univerzální replika, kterou jsem slýchával odjakživa - jak doma od rodičů, tak od spousty dalších lidí. A naučil se ji nejen používat, ale hlavně ji přijal za svou. Přesněji si ji uložil jako jeden z autopilotních programů v mozku.

Bylo jedno, zda těmi "hajzly" byli míněni komunisti (a později další politické garnitury tzv. u vesla), či zelináři, řezníci, automechanici ...

Dlouho trvalo, než mě napadlo si položit pár otázek: "A proč ono se jim skutečně dobře daří? Vždyť znám tolik slušných a skromných lidí - sebe nevyjímaje ;) - kterým se ani zdaleka tak dobře nevede! A kde jsou ty pověstné Boží mlýny?"


Titulek je odpovědí. Tito "hajzli bez svědomí" se nikdy za nic sami neobviňovali. A z obviňování ze strany jiných si nic nedělali. Buď je jejich "stejně zparchantělí" rodiče vychovali v přesvědčení, že mohou vše a jsou nedotknutelní, nebo byli sociopaty.

Z celostního pohledu se chovali ideálně. Proč? Stres - a sebeobviňování je úžasným zdrojem stresu! - je hlavní příčinou drtivé většiny nemocí.

Co s tím? Nechci se chovat jako sociopat! Chci být zdravý, mít se dobře a chci ze svých skutků, z chování mít dobrý pocit. Co tedy s tím?

Přijmout sám sebe jako jedinečnou a neopakovatelnou lidskou bytost. Takovou, jaká je - tady a teď. Kompletní. Se zlozvyky, nadváhou, bradavicí na zadku ;) etc. Tím současně přijmout 100% zodpovědnost za svůj život.

V praxi to znamená pochopit, že v každém okamžiku konám nejlépe jak mohu, že mé chování a jednání je výslednicí celého mého předchozího života. Výchovy, získaných znalostí, rodových dispozic, osobního růstu.

Pak je již jen krůček k pochopení a tím akceptaci, že výše uvedené platí pro každou lidskou bytost.

Není proč, není zač a není koho obviňovat.

neděle 26. června 2016

Kdyby měla jitrnice křídla ...

... nebylo by ptáka nad ní!

Pro někoho možná vulgární, nicméně velmi moudré úsloví. Na paškál si bere používání oblíbeného slůvka "kdyby". Což mi okamžitě připomíná také moc pěknou hlášku z nezapomenutelného filmu Knoflíková válka: "Kdyby sem to bejval věděl, tak by sem sem nechodil."

Slýcháte či říkáte někdy "Jo, kdybych býval tenkrát věděl(a) nebo uměl(a) nebo znal(a) nebo rozuměl(a) nebo chápal(a) ... to co dnes, jistě bych se tehdy a tehdy rozhodl(a) jinak. Na té či oné životní křižovatce bych se vydal(a) jiným směrem. 

Dnes zazní jen toto či podobné postesknutí a život? Ten jde nějak dál. Není ale jiná možnost? Ač se vám to může zdát absurdní, tak je. Skutečně. A stačí udělat jen pouhé 3 věci, ujít doposud možná neznámým terénem 3 kroky:

1. Vyřadit ze svého slovníku slůvko "kdyby". Natvrdo a napořád.
2. Přijmout svá někdejší rozhodnutí jako nejlepší možná za tehdejšího konkrétního stavu (informace, znalosti, vnější okolnosti a pod.)
3. Protože byl úkol v bodě 2. splněn jen naoko, zopakovat ho a nyní již doopravdy!

Teď si možná řeknete:"Ale tím se přece nezbavím - manžela opilce, manželky hysterky, šéfa totálního blba, pitomého zaměstnání, které nesnáším etc." ;)

To máte pravdu. Je tu ale ještě něco jiného.

Začnete získávat, prohlubovat a hlavně si uvědomovat svoji sebehodnotu. A od uvědomělé a rostoucí sebehodnoty je již jen krůček k akci. Začnete místo stesků nevyhovující situaci skutečně řešit.

Ne možná, někdy, až pak. Tady a teď.

Ať se vám daří.


pondělí 2. května 2016

Prosím a Děkuji

2. část - Děkuji

"DĚKUJI" je nejdůležitější slovo v životě člověka. Přesněji řečeno obsah tohoto slova. Je důležitější než obsah slov "PROSÍM", "LÁSKA", "ZDRAVÍ", "SVOBODA"... "DĚKUJI" vyjadřuje souhlas se stávajícím stavem BYTÍ, souhlas s tím, CO PRÁVĚ JE.

Tento stav může být uspokojivý, skvělý apod. - pak "DĚKUJI" dává možnost stav rozvíjet, prohlubovat.

Může být také neuspokojivý, nepříjemný apod. - pak "DĚKUJI" dává možnost tento stav měnit na příznivější.

"DĚKUJI" je vnitřní přijetí, akceptace toho, co je. Bez přijetí toho, co je, nelze provést žádnou efektivní a vědomou změnu současného stavu. Ten se bude měnit zdánlivě náhodně, ve skutečnosti budou tyto změny odrazem vlastních minulých činů a činnosti jiných lidí. Lze jen spekulovat, zda se takto bude stav měnit právě vhodným, vítaným směrem.

"DĚKUJI" tedy znamená "PŘIJÍMÁM". V pokoře a s vděčností, jako celoživotní výzvu k tomu být lepším.


Je nepochybně vhodné učit děti od malička za vše poděkovat. Současně je nezbytné, aby pochopily, že neděkují za kus čokolády, ale za všechny okolnosti, které umožnily, že svůj kus čokolády právě obdržely. Že děkují za život, rodiče, vzduch, vodu apod.

"DĚKUJI" je nastavení mysli. Je pevnou palubou lodi pod nohama v oceánu života.

Nakonec prostá rada: Nejprve poděkuj, pak jednej.

Nádherné jaro ve všech oblastech života vám přeje z celého srdce cestář Petr