neděle 7. června 2015

PANDORA

Jaké asociace k Vám přijdou po přečtení názvu?

Pandora jako smyšlená planeta v souhvězdí Alfa Centauri, kam je situován děj filmu Avatar?
Pandora jako jeden z mnoha měsíců Saturnu se značně chaotickou drahou?
Pandora jako dívka stvořená olympskými bohy, přinášející jako věno skřínku s "dary" pro lidstvo?

Ač je Cameronův Avatar krásný film, stojící za shlédnutí, a Saturnův měsíc jistě zajímavé kosmické těleso, rád bych se zamyslel nad třetí asociací, která jako mýtus provází lidstvo takřka od nepaměti.


Jules Joseph Lefebvre: Pandora, 1882

Podstatu tohoto mýtu je možné si osvěžit např. na wikipedii. Z čeho ale vychází a co nám má sdělit? Co je na něm pravdivého? Má vůbec nějaké poselství pro současného člověka jako jedince a lidstvo jako celek?

Příběh takový, jak ho známe, je pouze mýtus. Představa trestajících bohů je absurdní, naprosto nesmyslná. Jen velmi zakomplexovaný "Bůh" může mít potřebu trestat za nedokonalost svůj vlastní výtvor. Každý mýtus, legenda, zvláště tak starý a přetrvávající do dnešních dnů, mívá však nějaký reálný základ. A ten asi v tomto případě nebude o vzniku, resp. "daru" nemocí, zloby, závisti, válek, utrpení ... a naději. 

Mohl by být však o vzniku Duality. Příběh o prvním výdechu Univerza, Vědomí, Boha či jak tomu, co nás přesahuje, různě říkáme, které v touze poznat samo sebe stvořilo svůj opak. Jako světlo je nepoznatelné bez tmy, teplo bez zimy a realita bez vědomí, tak i Jednota je poznatelná pouze skrze svůj protiklad.

Podle mýtu prý zůstala ve skřínce uzavřena Naděje. A je realitou, že člověk musí sebrat všechnu svoji odvahu, aby skřínku - podvědomí otevřel a v ní, někde na dně objevil Naději. Na cestě ke znovunalezení Jednoty ji bude potřebovat.

S přáním pohody cestář Petr