... nebylo by ptáka nad ní!
Pro někoho možná vulgární, nicméně velmi moudré úsloví. Na paškál si bere používání oblíbeného slůvka "kdyby". Což mi okamžitě připomíná také moc pěknou hlášku z nezapomenutelného filmu Knoflíková válka: "Kdyby sem to bejval věděl, tak by sem sem nechodil."
Slýcháte či říkáte někdy "Jo, kdybych býval tenkrát věděl(a) nebo uměl(a) nebo znal(a) nebo rozuměl(a) nebo chápal(a) ... to co dnes, jistě bych se tehdy a tehdy rozhodl(a) jinak. Na té či oné životní křižovatce bych se vydal(a) jiným směrem.
Dnes zazní jen toto či podobné postesknutí a život? Ten jde nějak dál. Není ale jiná možnost? Ač se vám to může zdát absurdní, tak je. Skutečně. A stačí udělat jen pouhé 3 věci, ujít doposud možná neznámým terénem 3 kroky:
1. Vyřadit ze svého slovníku slůvko "kdyby". Natvrdo a napořád.
2. Přijmout svá někdejší rozhodnutí jako nejlepší možná za tehdejšího konkrétního stavu (informace, znalosti, vnější okolnosti a pod.)
3. Protože byl úkol v bodě 2. splněn jen naoko, zopakovat ho a nyní již doopravdy!
Teď si možná řeknete:"Ale tím se přece nezbavím - manžela opilce, manželky hysterky, šéfa totálního blba, pitomého zaměstnání, které nesnáším etc." ;)
To máte pravdu. Je tu ale ještě něco jiného.
Začnete získávat, prohlubovat a hlavně si uvědomovat svoji sebehodnotu. A od uvědomělé a rostoucí sebehodnoty je již jen krůček k akci. Začnete místo stesků nevyhovující situaci skutečně řešit.
Ne možná, někdy, až pak. Tady a teď.
Ať se vám daří.
