"Ti hajzli, vždyť nemají žádné svědomí! Kradou bez skrupulí a jak dobře se jim daří!"
Vcelku univerzální replika, kterou jsem slýchával odjakživa - jak doma od rodičů, tak od spousty dalších lidí. A naučil se ji nejen používat, ale hlavně ji přijal za svou. Přesněji si ji uložil jako jeden z autopilotních programů v mozku.
Bylo jedno, zda těmi "hajzly" byli míněni komunisti (a později další politické garnitury tzv. u vesla), či zelináři, řezníci, automechanici ...
Dlouho trvalo, než mě napadlo si položit pár otázek: "A proč ono se jim skutečně dobře daří? Vždyť znám tolik slušných a skromných lidí - sebe nevyjímaje ;) - kterým se ani zdaleka tak dobře nevede! A kde jsou ty pověstné Boží mlýny?"
Titulek je odpovědí. Tito "hajzli bez svědomí" se nikdy za nic sami neobviňovali. A z obviňování ze strany jiných si nic nedělali. Buď je jejich "stejně zparchantělí" rodiče vychovali v přesvědčení, že mohou vše a jsou nedotknutelní, nebo byli sociopaty.
Z celostního pohledu se chovali ideálně. Proč? Stres - a sebeobviňování je úžasným zdrojem stresu! - je hlavní příčinou drtivé většiny nemocí.
Co s tím? Nechci se chovat jako sociopat! Chci být zdravý, mít se dobře a chci ze svých skutků, z chování mít dobrý pocit. Co tedy s tím?
Přijmout sám sebe jako jedinečnou a neopakovatelnou lidskou bytost. Takovou, jaká je - tady a teď. Kompletní. Se zlozvyky, nadváhou, bradavicí na zadku ;) etc. Tím současně přijmout 100% zodpovědnost za svůj život.
V praxi to znamená pochopit, že v každém okamžiku konám nejlépe jak mohu, že mé chování a jednání je výslednicí celého mého předchozího života. Výchovy, získaných znalostí, rodových dispozic, osobního růstu.
Pak je již jen krůček k pochopení a tím akceptaci, že výše uvedené platí pro každou lidskou bytost.
Není proč, není zač a není koho obviňovat.
