Ne, nebudu Vás, alespoň zatím, přesvědčovat o tom, že každý člověk je spřízněn s nějakým stromem či stromkem různého druhu, velikosti a stáří. Na podobné tvrzení vím toho o lidech - stromech ještě příliš málo.
Nicméně jsem přesvědčen, že podobně, jako ve středu těla každého člověka přebývá jeho vnitřní dítě, ve středu těla každého zvířete přebývá jeho vnitřní mládě, tak ve středu každého stromu přebývá jeho vnitřní stromeček.
Možná si řeknete, alespoň Vy, co mě znáte: "Autor začal sázet jedličky a už mu z toho hráblo!" Asi ne :). Doposud jsme jen oplocovali malé náletové i dříve vysazené jedličky. A právě jejich pozorování mě přivedlo k myšlence o vnitřním stromečku.
Tyto malé jedličky jsou jako malé děti. Dychtivé růstu, nasávající vodu, živiny a sluneční svit. A přesto živoří. Vysoká zvěř si na nich pochutnává, mrzačí jejich větvičky a ač je těmto mladým jedličkám leckdy i 10 let, měří sotva 30 - 40 centimetrů.
A někde je pak ta hranice. Hranice poškození takového, že stromeček zajde. Nebo jiná hranice, že sice stromek vyroste, ale je uvnitř tolik poškozen, že brzy podlehne houbám, hnilobě, větru apod. Žádný z nich nevyroste 100% dokonalý, každý si z dětství nějaké jizvy přenese i do dospělosti. Oplůtkováním se pak lidé snaží toto poškození minimalizovat, aby, jako v tomto případě, vyrostlo mnoho krásných, silných a matečných jedlí, základ druhově pestrého a zdravého lesa.
Tomu všemu se obvykle říká "přírodní výběr" a poněkud se zapomíná na to, že zdravý a fungující přírodní výběr může probíhat jen ve zdravém prostředí. Ve zdeformovaném, umělém, někdy i jedovatém prostředí také jistě výběr funguje, nicméně zdeformován dle daného prostředí.
Vnitřní stromeček, mládě nebo dítě - vždy je součástí celku, je v něm obsažena jak minulost, tak budoucnost. Mohu-li u stromu milovat jeho vnitřní stromeček, stojí jistě za úvahu, mohu-li milovat na jiném člověku jeho vnitřní dítě. A naučit tohoto člověka, aby ho miloval především on sám.
Každé dítě ze všeho nejvíc touží po bezvýhradné lásce ...
Přeji Vám včasné nalezení a obejmutí svého vnitřního dítěte, cestář Petr
K napsání tohoto textu mě nejprve inspirovaly buky, na které geokolega s nickem "ladicek41" umístil cache (krabičky s pokladem celosvětové hry Geocaching). Tedy přesněji řečeno, návštěva korun těchto buků. A ten hlavní impuls přišel, když jsem se v úterý, za krásného předjarně slunečného a větrného dne, byl podívat na lokalitách v NP České Švýcarsko, kde budeme v dubnu sázet jedličky.
Stromy, a nejen listnaté, v zimě převážně mlčí. Podřimují a sní svůj sen o jarním slunci, o čase růstu a tvoření, o květech plných pylu, o plození. O čase, kdy sebemenší vánek rozezní jejich lístky či jehličí a roznese pyl do širého okolí. O čase, kdy žijí naplno a za pomoci větru rozprávějí mezi sebou a s ptáky hnízdícími v jejich větvoví. O čase, kdy šumění kapek deště v korunách uspává ... i probouzí.
V pátek třináctého, kdy jsme s geokolegyní navštívili buky - stromy kamarády - nad Libouchcem, bylo ticho a klid. Ale na mnoha místech jsme viděli ulámané a popadané větve i celé kmeny, které nevydržely nápor námrazy a zimních vichřic. Tehdy jsem si jen představoval, jaké to muselo být skřípění, praskání a rachot, když mrtvé dřevo padalo z oblak zpět k zemi.
Až pak, při výše zmíněné předjarní procházce, jsem to zažil a uslyšel naživo. Celý les vrzal a skřípal pod nápory silného větru. Větve praskaly, občas nějaká spadla na zem. A pak jsem z druhé strany rokle zaslechl silný rachot a uviděl smrk, jak se vyvrací i s kořeny. Byla to větrná symfonie až děsivá a přeci tak přirozená.
Jaro už buší na dveře. Co je staré, slabé, neživé, navrací Příroda zpět zemi. A co žije, nechť začne natahovat své zelené prstíky vzhůru ke slunci, dešti ... a větru :)
Přeji vám krásné toulání předjařím, cestář Petr
Slovo "krize" pochází z řeckého "krisis", vyjadřující rozhodnou chvíli či dobu; a to pochází z řeckého slovesa "krino", jehož význam spočívá ve výběru, posouzení dvou opačných možností. Slovo katastrofa pochází opět z řeckého "kata-strofé", mající význam zvrat, obrat, převrat.
V současnosti máme zcela nepochopitelně obě slova spojena jen s jednou variantou, a to tou horší. Krize může přejít v katastrofu, výsledkem je úpadek, konec, smrt. Asi největší vliv na tuto smutnou realitu mají média, spolu s politiky a jejich černobílým slovníkem, dále např. ekonomové.
Přitom opomíjený význam těchto slov, a slova krize zvláště, jsou motorem, doslova energetickým palivem vývoje! Bez krizí bychom ještě bydleli v jeskyních, pokud ne na stromech. Právě krize, nabízející možnost volby mezi růstem a úpadkem, průlomem a kolapsem je tím, co lidstvo prostřednictvím výjimečných jedinců posouvá ve vývoji neustále kupředu.
Stejně nesmyslně hloupě, jako např. ekonomická krize, vnímaná pouze jako úpadek, je vnímána i tzv. krize středního věku. Úbytek, ztráta fyzických sil, mentální úpadek, demence, dožívání a posléze smrt. Z poptávky po "nekonečném mládí" pak vykrystalizoval současný převažující trend, a to krizi středního věku potlačit, zneviditelnit, nepřipustit. Podáváním hormonů, plastickými operacemi apod. Jak naivní je domnívat se, že úprava "fasády" změní něco na přírodních zákonech!
Tzv. primitivní kultury nic takového neznají. Po dětství a produktivním věku přichází čas "velkých matek" a "stařešinů". Ti již nepotřebují hezkou tvář, silné a těžké kosti, neochabující svaly, libido. Ti dozráli do moudrosti a jsou ve společenství, kmeni, rodu velmi vážení.
Představme si mandalu. Kruh, do jehož středu se narodíme, první polovinu života se učíme, plodíme, tvoříme, hromadíme a když dosáhneme okraje, je čas k obratu, vydat se cestou dalšího učení a moudrosti zpět do středu, v němž přichází smrt.
Velmi transparentní a současně smutné a politováníhodné příklady zcela nezvládnuté krize středního věku jsou bývalý prezident České republiky Václav Klaus (např. krádež pera v Chile v r. 2011) a současný Miloš Zeman, jehož poslední fatální lapsus z minulého týdne - přípitek "Smrt abstinentům a vegetariánům!", velmi neuměle kamuflovaný adresností vůči Adolfu Hitlerovi, nepotřebuje dalšího komentáře.
S přáním probouzejícího se jara i ve vašich srdcích cestář Petr
zdroj: wikipedia
