K tomuto tématu mě přivedly opět mladé stromečky - jedličky, které jsme o víkendu sázeli. Říká se totiž, že rostliny v lese, tedy i stromy, BOJUJÍ mezi sebou o světlo, vláhu a živiny. Silnější, rychleji rostoucí si vy-BOJUJE své místo na slunci na úkor slabších, pomalejších, a ti živoří, či zajdou.
Jsem přesvědčen, že se jedná o naprosté nepochopení duchovního principu fungování přírody, biotopů, v tomto případě lesního společenství; o zcela chybnou interpretaci přírodních zákonů a vztahů. Přírodní výběr nemá s BOJEM, natož vědomým BOJEM pranic společného a principiálně se jedná pouze o mechanizmus přirozeného vývoje.
BOJ, DOBÝVÁNÍ - typicky marsovský, tedy mužský princip, který více a více prorůstá do všech oblastí života současné tzv. vyspělé euroatlantské kultury. Co nejde silou, půjde větší silou! A to i v případě, kdy není síly vůbec potřeba.
Snad pouze ve sportovních kláních, novodobých gladiátorských zápasech, je užití slova "BOJ" opodstatněné. Zvláště, jsou-li tyto zápasy jakousi náhradou válek mezi národy (např. hokejové zápasy se SSSR i současným Ruskem po okupaci v roce 1968). Jedná se o měření síly, umu, dovedností, taktiky, odvahy apod. a vítěz je jen jeden.
Domnívám se, že v ostatních případech, a zvláště ve sféře zdraví, se jedná o fatální nepochopení a ignoraci principu duality, na kterém je založena naše současná realita. Bílá stojí proti černé, nebo obě spoluvytváří Jednotu a nemohou jedna bez druhé existovat? Bude-li vše bílé, neuvidím vůbec nic, obdobně bude-li vše černé. Stejně tak princip Dobra a Zla. Jedna a druhá strana téže mince.
V čem je tedy klíč? V rozpoznání obou protipólů a jejich bezpodmínečném, bezvýhradném přijetí. Jejich splynutí do Jednoty pak nastává ve dvou případech: osvícením nebo smrtí. Netřeba se tedy obávat, že bychom nikdy tyto zdánlivě složité zákonitosti nepochopili ;)
Alespoň malé "osvícení" při meditaci se stromy Vám přeje cestář Petr
