Na stromech trávím stále více času, jsem jejich častějším hostem. Zdaleka ne pouze při celosvětové hře Geocaching. Už více mimo ní. Jak při občasném běhání, kde jsem již štamgastem na jedné mladé olši na břehu říčky Kamenice, tak na jakémkoliv stromě, vhodném k volnému lezení, který potkám při toulání krajinou. A samozřejmě na majestátní olši na zahradě, kde mi natažené fixní lano umožňuje se kdykoliv dostat blíže k nebesům ...
Toto téma ke mně přišlo na stromě. Stromy mi pomohly pochopit řadu věcí. Nabízejí zcela nový úhel pohledu na ně. Dnes se chci podělit o jednu z nich.
Přijde vám podivné se zeptat: "Strome (jasane, olše, doubku, ...), mohu si prosím na tebe vylézt a spočinout?" Nebo bližší reálným potřebám: "Strome, mohu tě prosím pokácet a použít tvé dřevo na topení, na výrobu židle, stolku, hračky, na stavbu domku?" Nebo: "Květinko, mohu tě prosím utrhnout a prosvětlit tvojí krásou náš domeček, potěšit srdce mé milované?"
Zkuste to :)
Zvíře žije v souladu se svým posláním. Nepřemýšlí o nerostném bohatství, o stavbách domů či dálnic, o intenzivním zemědělství, ani o chovu jiných zvířat. Je v souladu s realitou, do které se narodilo a nemá potřebu ji měnit. Člověk díky svému intelektu objevil dar přetvářet realitu a tak ji přetváří. Brutálně, bez prosby, bez pokory před tím Větším, co ho přesahuje.
Většina lidí, člověk jako druh, tak nežije v souladu se svým posláním. Tím je zlepšování kvality života na planetě Zemi pro všechny živé bytosti. Úžasný dar přetváření reality, který zneužívá, mu může být kdykoliv odebrán.
Otevřené srdce i mysl přeje s láskou cestář Petr
