Podobně stromy. I ony jsou součástí přírody a jejich život je utkán ze vztahů k okolí. Jak bezprostřednímu, tj. dalším stromům svého i jiných druhů, půdě, vláze, houbám, hmyzu apod., tak širšímu, např. větru, slunci a zeměpisné šířce.
Člověk i strom žijí ve vztazích a vztahy je jak zpětně, tak dopředně utvářen jejich život.
Strom je na rozdíl od člověka klidný patron. Stojí celý život na místě, kde kdysi vyklíčil a vyrostl, dokud nepadne stářím, vichřicí, požárem či rukou člověka. Jeho okolí se mění jen skutečně zvolna, pomalu a vztahy s tímto okolím jsou tedy stabilní a dlouhodobé.
A to je právě jedna z vlastností, která přelétavého, nepokojného a stále cosi hledajícího člověka na stromech tak přitahuje. Ten klid, ta jistota a stabilita. Co je ostatně nějakých 80 či 100 let života člověka proti 500 až několika tisícům létům života stromu!
Řada lidí má snové či vědomé prožitky mentálního propojení se stromy. Není divu, když z pohledu člověka (a pohledu vzhůru) jsou stromům přiřazovány atributy jako věčnost, jistota, klid, stabilita, neměnnost ...
V dnešní překotné a klopotné době představuje věnování části pozornosti stromům dobrou možnost kultivace vztahů pro každého, alespoň trochu empatického člověka.
Žádné komentáře:
Okomentovat